Lidé mají ohromných 98,8 % stejné DNA jako šimpanzi.1Sdílíme téměř všechny stejné sady genů jako myši.2Náhodou také sdílíme asi 80 % stejné DNA, kterou si užívají krávy.3Dá se s jistotou říci, že my lidé sdílíme svou DNA s mnoha zvířaty žijícími na této planetě. Takže, kolik DNA sdílíme s našimi milovanými kočkami? To je skvělá otázka, která si zaslouží důkladnou odpověď. Krátká odpověď je, že lidé a kočky sdílejí 90 % své DNA. Zde je vše, co byste měli vědět o tomto důležitém tématu.
Kočky sdílejí s lidmi překvapivě vysoké množství DNA
Lidé a kočky sdílejí asi 90 % stejné DNA. Má se za to, že kočky jsou z hlediska DNA lidem nejblíže kromě šimpanzů. Očividně však nemáme s kočkami mnoho společného, pokud jde o to, jak žijeme. Oni jsou masožravci, zatímco my jsme všežravci. Nepoužívají koupelnu ani si užívají luxusu, jako je televize, jako my. Jsou mnohem primitivnější. Tak jak to, že s nimi sdílíme tolik DNA?
Naše sdílená DNA je jednoduše markerem genetické výbavy a defektů. Nenutí nás jednat stejným způsobem nebo žít stejným životním stylem, což by mělo být zřejmé z pozorování rozdílů pouze u lidí. To, co dělá, je, že nám dává vodítka k tomu, jak se vyvíjíme jako bytosti a jaká specifika mohou ovlivnit to, jak mohou budoucí bytosti prosperovat nebo trpět.
Jak může sdílená DNA prospět lidem i kočkám
Sdílení tolika DNA s kočkami znamená, že se můžeme dozvědět více o každém druhu a o tom, jak zvládají věci, jako je stres, nemoci a dokonce i porod. Můžeme získat přehled o tom, proč se u koček mohou vyvinout problémy, jako je cukrovka, na základě našeho porozumění tomu, jak se u lidí taková nemoc rozvine.
Naopak, můžeme se možná dozvědět více obecně o tom, jak se nemoci vyvíjejí, když se zaměříme na vývoj nemocí koček. Bohužel nejsou prováděny žádné známé humánní vědecké studie, které by mohly pomoci lidem a kočkám učit se jeden od druhého na základě podobnosti DNA. Proto se toho moc nedozvíme o tom, jak tyto podobnosti mohou ovlivnit naše životy a životy našich chlupatých členů rodiny.
Je důležité si uvědomit, že ve jménu vědy by se nikdy neměly provádět studie, které by mohly ublížit člověku nebo kočce (ať už fyzicky nebo psychicky). Existuje spousta způsobů, jak studovat oba druhy, pokud jde o to dozvědět se více o naší sdílené DNA a jak to ovlivňuje naše životy.
Na závěr
Kočky a lidé mohou sdílet velké množství DNA, ale jsme velmi odlišné druhy. To, že sdílíme tolik DNA, neznamená, že bychom měli žít více jako kočky nebo že by kočky měly žít více jako my. Prostě naše těla a molekuly se skládají z mnoha stejných typů informací.
