Doga je prastaré plemeno, jehož počátky sahají až do doby Julia Caesara. Nebudete překvapeni, když zjistíte, že byli během válek používáni jako útoční a bojoví psi díky své působivé velikosti. Římané je používali i v Koloseu, kde tito mocní psi museli bojovat s medvědy a lvy. Římská vojska pak mastifa přivezla do Anglie, kde byla dlouho prezentována jako cirkusová bestie, jako divoký a krvežíznivý pes. Ty kruté časy jsou naštěstí dávno pryč. Dnes není mastif nic menšího než úžasný mazlíček.
Mastifové před naším letopočtem
Matiff by byl potomkem Molosserů, kteří se objevili ve Střední Asii před několika tisíci lety. Rozšířili se po celé Eurasii natolik, že zmínky o těchto psech najdeme ve starověkém Řecku i ve starověkém Babylonu. Nikdo přesně neví, jak se dostali na Britské ostrovy, ale jedna teorie říká, že cestovali s fénickými obchodníky kolem roku 1500 před naším letopočtem.
Jisté je, že Molosseři žili ve Spojeném království již během římské invaze. Na samotného Julia Caesara (100 př. n. l. – 44 př. n. l.) udělali tito neuvěřitelní psi (kterí velikostí a hmotností převyšovali molossery římské armády) tak velký dojem, že mnohé přivedl zpět do Říma, aby bojovali v aréně proti lvům a gladiátorům.
Mastifi ve středověku
Britové prý významně přispěli k výběru psů mastifů. Zpopularizovali také jejich použití jako hlídací psi, ačkoliv sloužili dlouhou dobu jako bojoví psi pro zábavu anglických gentlemanů.
Dogy se tak po staletí využívali k ochraně farem a vesnic a také jako bojoví psi. Doprovázely armády, ale sloužily i k zábavě. Lvi byli v Británii poměrně vzácní, a proto museli bojovat proti medvědům. Ten však počátkem středověku ze země zmizel a tehdy se pořádaly psí zápasy, dokud nebyl tento odporný sport v roce 1835 zakázán.
Od středověku do 19. století
Slovo mastif se objevilo během 14. století v Anglii a pochází ze starého francouzského „mastin“, které se dnes stalo „mâtin“. Původ jména pochází z latinského „mansuetus“, což znamená „krotit“.
Moderní historie plemene začíná krátce poté, přesněji v roce 1415, během bitvy u Agincourtu v severní Francii. Sir Peers Legh, zraněný v bojích, byl na bitevním poli celé hodiny chráněn svým milovaným mastifem a čekal na příchod pomoci. Po tomto skvělém výkonu byl jeho pes poslán do jedné z prvních chovatelských stanic, Lyme Hall Kennel, kde se vyvinulo plemeno, jak ho známe dnes.
Evoluce výzbroje a poté postupný zákaz psích zápasů však v 18. a 19. století výrazně snížily popularitu mastifů. Mastiff však byl i nadále impozantním hlídacím psem a tuto nespokojenost přežil. V tomto období byly u těchto bojových psů postupně eliminovány agresivní povahové rysy, které byly dosud u těchto bojových psů vyhledávány, aby zůstali pouze nejpřátelštější jedinci.
Téměř vyhynutí mastifů během dvou světových válek
První polovina 20. století byla pro mocného mastifa málem osudná. Za prvé, ačkoliv byl v roce 1885 uznán velmi mladým American Kennel Club (AKC), nepodařilo se mu prosadit se ve Spojených státech. Na konci první světové války bylo toto plemeno mimo Spojené království považováno za neexistující.
Jeho záchrana přišla z Kanady v roce 1918, kdy se narodilo štěně jménem Beowulf. Tento byl potomkem páru mastifů importovaných z Velké Británie. Jeho potomci spolu s potomky několika dalších jedinců dovezených ve 20. a 30. letech 20. století zachránili plemeno před vyhynutím o několik let později.
Druhá světová válka však měla (opět!) dramatické důsledky pro britskou populaci mastifů. Bombardování, válečné úsilí, omezení a hladomory vedly k faktickému zániku plemene. Přežila pouze jedna samice, Nydia de Frithend. Po skončení nepřátelských akcí dovezli nadšenci do plemene 14 exemplářů ze Spojených států a znovu zahájili úspěšný chovný program.
Vzestup mastifa
V roce 1964 Fédération Cynologique Internationale (FCI) oficiálně uznala mastifa, čímž potvrdila oživení plemene. Ve skutečnosti je nyní akceptován všemi hlavními národními kynologickými organizacemi, včetně American United Kennel Club (UKC), Canadian Kennel Club (CKC) a samozřejmě British Kennel Club (KC).
Dnes je mastif jedním z nejběžnějších obřích psích plemen na světě. V roce 2021 se tento obří pes umístil na 35. místě (z téměř 200) v žebříčku plemen AKC podle oblíbenosti na základě počtu ročních registrací u těla. To představuje nárůst asi o deset míst ve srovnání s počátkem roku 2000.
Sečteno a podtrženo
Doufáme, že vám tento článek pomohl dozvědět se více o fascinující historii tohoto nádherného zvířete. Ale navzdory svému nelítostnému bojovnickému původu má doga rozhodně místo v našich domovech jako milující, věrný a ochraňující čtyřnohý přítel!
